Galerie

Paula Benčaťová pracuje s keramikou jako s nositelem efemérního dechu – její objekty nesou stopy gest, automatické kresby, malby a spontánního zásahu, čímž zachycují nejen okamžik vzniku, ale i symbolickou cestu od chaosu k harmonii. V jejích plastikách se hmota stává záznamem času, emocí a napětí, ale také výzvou pro samotný materiál. Každý objekt je výsledkem specifického chemického procesu, v němž hmota absorbuje a uchovává energii tvůrčího aktu a vlastní identity. 

David Krňanský se ve své malířské a objektové tvorbě pohybuje na pomezí abstrakce a znakové komunikace. Zkoumá hranice malby – linie z plátna se stávají objekty – kompozice pracují s vrstvením, odstíny a geometrií. Monotónní barevnost a forma zde slouží jako médium oscilující mezi řádem a volnou expresí, mezi strukturou a impulsivním gestem.  

Pneuma Alchemy vytváří prostor, v němž se umění stává nástrojem transformace – jak pro materiál samotný, tak pro vnímání diváka. V této proměně se odráží i širší otázka metamorfózy identity v době, kdy jsou hranice mezi stabilitou a změnou, mezi realitou a konstrukcí stále více nejasné. Spojení dvou odlišných, a přesto vzájemně rezonujících přístupů otevírá otázky o podstatě hmoty, identity a duchovního přesahu tvorby, přičemž odkazuje na neustálou oscilaci mezi fixním a proměnlivým, mezi minulostí a budoucností. 

Jasna nachází inspiraci nejen v přírodě, ale také na místech, kde květiny ztrácejí svou původní hodnotu. Například v květinářstvích, na hřbitovech nebo mezi sezónními zbytky, jako jsou vánoční stromky. Michaela Doležalová tuto činnost povýšila na celoroční poslání, které propojuje cyklus přírody s procesem recyklace, a dává nový život tomu, co by jinak bylo zapomenuto. 

Michaela se však sama považuje za sběračku nového druhu. Vydává se do suburbánních oblastí a pečlivě vybírá vyhozené či nechtěné květiny. Jako jsou zbytky z květinářství, sezónní odpad (například z vánočních stromků) či květiny zanechané na hřbitovech. 

Tento přístup má hluboký význam v dnešní konzumní společnosti, která se neustále žene za novými produkty a technologiemi. Michaela svým sběračstvím a recyklací přírodních materiálů ukazuje, že můžeme žít kreativně, udržitelně a v harmonii s tím, co nám příroda nabízí. Její práce vybízí k zastavení a zamyšlení nad tím, kolik bohatství se skrývá v tom, co je často považované za nepotřebné nebo přehlížené. 

Série stínidel, zahrnující sezónní květinové motivy, vzniká v limitovaných edicích (15–30 kusů) a přináší do interiérů jemnou krásu přírody. DIY kolekce zase povzbuzují diváky k vlastní kreativní činnosti. Každý set obsahuje grafický papír s vyraženými rýhami pro snadné skládání a možnost jeho dozdobení podle vlastního vkusu. 

Výstava zároveň představuje inovativní přístup studia Jasny, které se zaměřuje na vývoj 3D tištěných nástrojů pro výrobu ručního papíru. Tento projekt propojuje tradiční řemesla s moderními technologiemi a ukazuje, jak mohou inovace přispět k udržitelnému designu. 

Tvorba Jasny tak není jen o designu světel, ale také o poctě přírodě, kreativitě a schopnosti nalézt krásu tam, kde ji mnozí přehlížejí. 

THE DESIGN Gallery s nadšením oznamuje výstavu Manuela Bonfantiho, jednoho z nejosobitějších italských umělců současnosti. Tento umělec, známý pro své rozsáhlé malby a schopnost zachytit prostor a světlo. Přináší do Prahy svou novou kolekci, která zkoumá hranice mezi viditelným a neviditelným světem.

Bonfantiho tvorba, silně ovlivněná jeho studiem na Brera Academy pod vedením Mauricia Fabra, je více než jen malba na plátno. Jak říká sám Bonfanti: „Když maluji, nejsem člověk“. Jeho přístup k umění je poháněný jak technickými znalostmi mistrů jako Tiziano a Tiepolo, tak i vlivem moderních ikon, jako jsou Pollock, Richter a Sigmar Polke, kteří utvářeli jeho styl během jeho studia v Miláně.

Bonfanti nepovažuje malbu pouze za vizuální prožitek, ale za fyzický akt. Denně cvičí a tato fyzičnost se odráží v jeho malbě. Jak sám popisuje, jde o „akční malbu“, při které používá celé tělo, podobně jako Jackson Pollock, kdy štětec pohybuje celou rukou, což vytváří dynamiku a energii v jeho dílech. Tento způsob práce je také inspirovaný pulsujícím světlem Caravaggiových maleb.

Bonfantiho monumentální plátna odrážejí potřebu dnešní doby uniknout neustálé datové záplavě obrazovek a digitálního světa. „Velká plátna jsou dnes důležitá. Sledujeme je namísto obrazovek, které znečišťují naše vnímání reality“. Jeho díla nás znovu spojují s poezií prostoru a tělesnosti. Imersivní kvalita těchto pláten otevírá intelektuální, fyzickou i duchovní dimenzi, kdy divák navazuje osobní dialog s dílem.

Výstava, která bude otevřená v galerii THE DESIGN v Praze, nabízí neopakovatelný zážitek pro každého, kdo se chce nechat unést tímto intenzivním spojením umění, prostoru a fyzického prožitku. 

Adam Vačkář konceptuálně překračuje hranice vizuálního umění, biologie, ekologického myšlení a biosociálních témat. Zkoumá, jak vztahy mezi lidmi a nepůvodními rostlinami ovlivňují politiku, společnost a duchovno, a zároveň nachází paralely s lidskou migrací. 

Ve svých dílech se věnuje výzkumu Bolševníku velkolepého, přičemž zkoumá otázky z lidské i nelidské perspektivy. Jeho dřívější práce se zaměřují na identity ve střední a východní Evropě. 

Jiří Krejčiřík je produktový a interiérový designér, který nově interpretuje evropské kulturní dědictví skrze současný pohled. Jeho práce zahrnuje nábytek, osvětlení a skleněné umělecké objekty, které spojují minulost a přítomnost jeho jedinečným vizuálním jazykem. Veškeré produkty jsou ručně vyráběné v České republice, v limitovaných sériích, a vystavovány v pečlivě vybraných galeriích a designových showroomech v Evropě, Austrálii a USA. 

Sára Drobíková je designérka, která pracuje s prostorem a fyzickými materiály. Experimentuje s tradičními řemeslnými postupy a zkoumá hranice strojních a technologických možností. Ve své tvorbě vždy hledá ekologický a lidský otisk. 

Kristýna Mikolášková a Tereza Drobná společně vystudovaly na ČVUT v Praze. Kristýna poté pokračovala ve studiu na UMPRUM v ateliéru K.O.V. pod vedením prof. Evy Eisler, zatímco Tereza začala pracovat jako designérka pro Preciosa Lighting. Od roku 2021 tvoří designérské duo Mikolášková&Drobná. Jejich první kolekce Scene Collection, představená na Designbloku 2021, jim vynesla nominaci na Ceny Designbloku v kategorii Nejlepší instalace. Zároveň byly zařazeny mezi mladé talenty v rámci Erste Premier Talent Display a získaly ocenění za Nejlepší instalaci na Czech Design Week 2021. Staly se také finalistkami Czech Grand Design 2021 v kategorii Objev roku. 

To, co je spojuje je přírodní element ohně, díky kterému vznikají jejich jedinečná díla.

Autory výstavy Fire Walk With Me jsou:

Blanka Němcová
Richard Nestler

Všichni tři autoři pracují na pomezí umění a designu a vyznačují se osobitým stylem komentující současný svět.

Autory výstavy Slow Panache of Solitude jsou:

Jiří Krejčiřík
Alexandr Martsynyuk
Tomáš Kurečka

Hlavním motivem výstavy je představení autorských designových křesel a židlí, na které návštěvníci mohou během expozice sedat (užívat) a vyzkoušet jejich funkci i estetickou stránku přímo v interiéru galerie.
Mezi vystavenými exponáty lze nalézt křeslo od Jana Plecháče, Evy Eisler, Filipa Kramply, Davida Šestáka nebo Kristýny Mikoláškové. THE DESIGN je prostorem, který si dává za cíl vystavovat vedle sebe současné výtvarné a užité umění na jednom místě. Součástí expozice tedy budou i sochy od Michala Janigy nebo textilní tvorba Lucie Kralík Rosické.

On Chair – Balancing on the Edge of Comfort 

Eva Eisler
Jan Plecháč
David Šesták 
Palma de Alma
Michal Janiga
Anton Jablonskij
Lexová & Smetana
David Čáp
Lucie Králík Rosická
Marek Šilpoch
Kristýna Mikolášková
LLEV
Ondřej Čižmář
Monotropa
Space of Space
Dve

Každá z autorek pracuje v jiném médiu, ať jde o fotografii, sochu, objekt nebo malbu. Všechny spojuje zájem o podobná témata inspirující se v ženských mytologických bytostech nebo v současném postavení žen v umění. Záměrně  směřujeme vernisáž na Mezinárodní den žen jako oslavu ženské jemnosti a síly. Výstava Would You Still Love Me If I Were a Worm? je snahou přinést unikátní a inspirativní pohledy každé z autorek do společného tematického prostoru.

Výběr děl reaguje na současné tendence abstraktní kresby a malby Barbory Lepší a Tomáše Absolona v kombinaci s experimentální fotografií Lenky Glisníkové.

Na jednom místě můžete vidět kombinaci současnému českého designu a umění v podání Tadeáše Podrackého.

Dílo Metahumans Michala Pustějovského a Romany Drdové se naopak nachází ve výloze a reaguje svým obsahem na kolemjdoucí. Jedná se o holografickou projekci s uměle vytvořenými bytostmi s předurčenými emocemi.