Miroslava Klesalová

V instalacích evokuje tvarosloví zemědělských polí, která ztrácejí původní kontury, stejně jako se proměňuje jejich funkce – z míst blízkosti a bezpečí se stávají opuštěné nebo neudržované zóny, poznamenané změnami v hospodaření i klimatu. Textilie zde slouží nejen jako obrazový podklad, ale jako paměťová vrstva – stopa těla krajiny, které je v uměleckém gestu navracena kontinuita.