Lucie Jindrák Skřivánková
Lucie Jindrák Skřivánková (*1982) je česká multidisciplinární umělkyně, jejíž tvorba se pohybuje na pomezí malby, textilu, objektu a světelné instalace. Vystudovala malbu na Akademii výtvarných umění v Praze a na Royal Institute of Art ve Stockholmu. Ve své práci propojuje tradiční řemeslné techniky s novými médii a důrazem na haptickou kvalitu materiálů. Barva, textura a světlo se v jejích dílech stávají nástrojem prostorového myšlení i emocionální rezonance.
Její práce byly představeny v galerijních kontextech v Německu, Jižní Koreji, Švédsku a Brazílii a získaly uznání nejen na domácí scéně, ale i v rámci mezinárodních výstav a spoluprací s Českými centry v Londýně, Římě, Miláně nebo São Paulu. Za autorský gobelín získala cenu Elle Decoration International Design Awards (2021).
Kromě volné tvorby se věnuje i spolupráci na mezioborových projektech – například v rámci kolektivu M.P.K.J.V.L.J.S., který spojuje autorský design, keramiku a světelné objekty. Tyto práce byly zařazeny do nabídky prestižních galerií, jako je Rossana Orlandi v Miláně nebo Philia Gallery v New Yorku.
V rámci své aktuální tvorby rozvíjí autorský jazyk, který propojuje hrubost stavebních materiálů s delikátností skla a jemností textilu. Obrazy vznikají technikou drippingu, stékají přes okraje rámů jako tekuté tělo, které se vzdává své formy. Materiály jako pastovitá omítka nebo lité sklo přetváří do trojrozměrných objektů, které působí dojmem, že se každou chvíli zhroutí. Tyto „balanční objekty“ čerpají inspiraci z principů zenových zahrad – místa klidu a vnitřního soustředění – avšak v Luciině podání se tato rovnováha dramaticky vychyluje. Její objekty jsou na hraně: fyzicky i významově. Vizuálně evokují pád, kolaps, ale také setrvávání v tenkém okamžiku rovnováhy, která je možná jen díky křehké spolupráci kontrastních materiálů.
Výraznou roli v její práci hraje reliéf, struktura a vrstvení – koláž omítky a skla, jejichž protikladná povaha zdůrazňuje napětí mezi těžkým a lehkým, drsným a křehkým. Výsledné kompozice mají často charakter murálů či prostorových obrazů, které rozšiřují malbu za její tradiční hranice. Skrze své instalace Skřivánková vytváří prostorové situace, v nichž se divák stává svědkem okamžiku, který jako by byl těsně před zlomem – mezi pohybem a zastavením, mezi zhroucením a vzepřením.
V aktuální výstavě Skřivánková kombinuje stékající malby s objekty vytvořenými ze směsi omítky a skla, jejichž forma vychází z tradičních meditačních kamenů – ovšem jejich uskupení působí, jako by právě ztrácely rovnováhu. Práce evokují stav napětí, křehké existence a vnitřní nestability – moment, kdy tělo i mysl oscilují na hraně zhroucení, ale zároveň právě v této labilitě nalézají svou sílu a autenticitu. Skřivánková tak prostřednictvím materiálu otevírá témata vnitřní krajiny, citlivosti a tělesné zkušenosti – světa, který není pevně ukotvený, ale právě proto je hluboce lidský.
Výstavy umělce
Liquid Tension
Každý z nich přistupuje ke svému médiu – skle a malbě – z jiného kulturního a materiálového zázemí, avšak v této výstavě vytvářejí společný prostor, kde se forma a tekutost, minulost a současnost vzájemně prolínají.
Žijeme v době, která se snaží vše pojmenovat, uchopit, strukturovat a zařadit. Ve společnosti, jež touží po kontrole – nad časem, tělem, přírodou i emocemi. Avšak právě tam, kde logika nestačí a přesnost naráží na limity, začíná prostor umění. Výstava Liquid Tension vznikla jako tichý odpor proti tomuto tlaku. Je oslavou napětí a souhry, spontaneity i tvaru.
Společný projekt Byoungchana Yuna a Lucie Jindrák Skřivánkové je výsledkem dlouhodobého dialogu dvou kultur, dvou přístupů k materiálu a tvorbě. Oba tvůrci nacházejí inspiraci v zemi toho druhého – Yun v Česku, Skřivánková v Jižní Koreji. Tento přeshraniční zájem je však hlubší než jen estetické fascinace – je to vzájemné naslouchání, otevřenost k jinakosti, přijetí napětí jako formy sdílení.
Ústředním objektem výstavy je reinterpretace tradiční korejské moon jar, jež se v tomto případě stává nositelem společné formy. Sklo, navržené Byoungchanem Yunem a vyfouknuté českými sklářskými mistry, se setkává s malbou Lucie Jindrák Skřivánkové, jež na jeho povrchu samovolně proudí, usazuje se, vzdoruje kontrole. Její malby vznikají bez zásahu štětce, skrze gravitaci, náhodu a důvěru v proces, který nelze plně řídit. Tento přístup se stává protiváhou k designérské preciznosti Yuna, který však i ve své tvorbě hledá křehkost, jemnost a napětí.
Liquid Tension není jen názvem výstavy – je to princip, na kterém celý projekt stojí. Je to napětí mezi formou a tekutinou, mezi kontrolou a uvolněním, mezi dvěma tvůrci, kteří se setkali v prostoru vzájemného respektu.
Výstava vznikla za podpory Ministerstva kultury a Státního fondu kultury.
